První příspěvek

23. června 2020 v 14:52 | Lil |  Co mi běží hlavou
Počasí za okny už konečně začíná připomínat léto, než zdánlivě daleký podzim. Já však už několikátý den, tentokrát ne kvůli dešti a bouřkám, ale kvůli řádnému nachlazení, opět sedím doma na zadku a nevím, do čeho píchnout.
Doslova.


Už mám zašité všechny párající se švy polštářů, propálené díry na maželových teplácích, většinu roztržených plyšáků, všechny povolené knoflíky a dokonce i rozřízlý rukáv na - opět manželově - kožené bundě (no dobře, to jsem jenom podlepila záplatou).
A co dál?
Koše na špinavé prádlo jsem vyklidila už během karantény tak, že se celá moje rodina diví, jak si můžu se dvěma dětmi dovolit prát jen dvakrát týdně. Okna jsou umytá už od února (a dříve, než před Vánoci, se k tomu opět snížit nehodlám), včetně prosklení balkonu. Umývat podlahu, vysávat? Se dvěma caparty nemá smysl. Standardně vařím tak na dva, tři dny předem - protože prostě neumím udělat od ničeho trochu, no. A kuchyň mám naklizenou tak, že už ani nevím, kam jsem schovala otevřenou lahev s ovocným sirupem.
Také jsem domalovala všechny obrazy, popsala a roztřídila veškeré fotky - ano, vyvolané, i ty v počítači - a zkompletovala veškeré lego stavebnice, které se v našem bytě vůbec daly najít (načež se manžel urazil; dělal si na ně totiž zálusk sám a poté, co jsem měla hotovo mě osočil z toho, že jsem JEMU poskládala stavebnice naší dcery).
Knihy, které jsem dostala k Vánocům, jsem přečetla dávno, už mezi svátky.
Nemám tedy už kam jinam vložit svoji vrtkavou přízeň.)
DOKONCE už mě i Pinterest OMRZEL!
Ze všech věcí na světě mi tedy snad zbývá už jen jeden jediný restík k dodělání - moje parodie (ve smyslu: tristně nepovedený počin) na detektivku, kterou mám už asi dva roky rozepsanou (co taky vůbec chcete psát detektivního, když veškeré vaše znalosti pocházejí z českých krimi seriálů, které jsou ne moc zdařilými kopiemi amerických seriálů, které jsou ne moc zdařilé předělávky předchozích seriálů,..., a jako vrchol trapnosti je to všechno pravidelně vysíláno na stejném televizním kanálu). Takže - je asi pochopitelné, že k tomu se taky asi jen tak vracet nebudu.
Shrnuto - děti rostou, volného času relativně přibývá, prohřešky dávno napraveny a dokončeny - a není co dál dělat. A navíc - už mě z neustálého hepčíkání začala bolet žebra.
A tak si říkám - založím si blog.
Aspoň to zkusím. Něco psát, věnovat se tomu, chci už dlouho - možná si ze školy dokonce ještě pamatuju, jak se to vůbec dělá - a vždycky mi mé kamarádky blogerky přišly strašně cool. Kde je problém?
Manžel v práci, děti ve školce nebo na pískovišti s babi a dědou,...
Tak jsem tady. Začínám něco nového. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama